Dvacátý srpen

Dnes je tiché pondělí
Sloupy mlhy cestují s lidmi se špatnou náladou
Stěny kanceláří s nimi dýchají stejný vzduch,
stejné pocity, přemítají stejné myšlenky.

Dnes jsem ke všem věcem jak dítě.
Ještě stále píši tužkou,
ještě stále řádím na kole,
abych na okamžik utekl životu.

Dnes chápu, že se století uzavřelo
jako poklop kanalizace. Zprávy jsou prázdné.
Lidé nejsou chytřejší. Politika nezemře.
Za námi nezůstane nic, kromě tlachání.

Dnes dělníci zase rozkopali ulici.
Zdá se, že hledají zlato. Velká dutina,
kterou vydloubli ve štěrku, je podobná
vchodu do jeskyně z doby kamenné. Jaká radost.

Svítání jara

Už dlouho jsem nepsal, nemohl jsem.
Jazyk mě nepustil k činům, teď mě nutí.
Věci mě zase mění.

Letmo si vzpomínám, že jsme včera
na písku dlouho hráli fotbal.
Když jsme skončili, byli jsme špinaví,
černí od prachu, jak horníci v náladičce.

Už druhou noc jsem nespal. Bolí mě oči.
Stojím sám na prahu dne. Na stole chléb
odhaluje stav domácnosti, klid se mísí s neklidem.

Pošťák už přináší teplý, svěží den.
Šálek čaje čeká na mě, jenom na mě.
Přiházejí velká mračna,
tentokrát ve tvaru spánku, snů, štěstí.

Den a noc

Zase nový den, zase zvuky opojného reggae, zase slunce,
zase kvílení sirén sanitek, policejních aut, hasičů,
zase jaro, pučení, okopávání, hry s pocity,
zase u řeky posedávají chudáci, posedávají a hovoří,
zase pivo, fotbal, politika, ženy,
zase mrzutosti, obviňování, rivalita,
zase šílenství nad oblaky a plno vzduchu v nosních dírkách,
zase samota a zase láska,
zase negři v limuzínách v televizi zpívají o násilí,
zase psi ideologie mudrují a to mi vadí,
zase bez milosti, bez boha, bez sebe,
zase bude příliš málo času na …
zase překrátká pracovní doba, dlouhé poflakování,
zase cigarety, záře neónových světel, zase flirtování,
zase prázdná schránka, bouření prádla na šňůře, zase vítr,
zase až moc účtů, příliš málo honorářů,
zase za chvíli potkám přátele a budeme se smát,
zase se kočky protahují jako zmrzačené děti a je jim dobře,
zase jsou dny dlouhé, zeleně září a ptáci zpívají,
zase se drolí velikost, naléhá historie,
zase hladce oholené tváře, vybraná slova, drahé obleky,
zase nová rozptýlení, cesty, telefonní hovory,
zase čtení, přemýšlení, sezení, mlčení,
zase bude třeba do práce, na prázdniny, do měst a lesů,
zase válka, hněv, hlad, úzkost a jsem bezmocný,
zase zelený čaj, japonský porcelán a nebeská modř,
zase stromy v jejich tichu, hluk ulice, auta, kola,
zase namáhání krků na stadiónech, alkoholové výpary, pěsti,
zase se otřásá země na východě, zase střílí lidi na západě,
zase pěkná žena, pěkný muž, pěkná krajina,
zase záře, srpek měsíce, klid, zase příchod noci,
zase starosti, bolest a území bezčasovosti,
zase siluety v rozsvícených pokojích, stíny, blikot obrazovek,
zase padám do křičení země, zase tma.

Korint

Nízko jdou mraky. Září. Změna místa
mi neřekne o nic víc. Ta báseň je pro Korint.
Nejméně čtyři závislosti. Kdybych aspoň vyměnil Řím za Atény.
Kdybych byl s to. Až bude noc, zapomeneme na to. Do té doby však
televize místo ohniště, digitální pohlednice násilí
místo honu za divokou zvěří, opěrátka místo skal.

Vysoko jezdí ulice

sluneční paprsky rozpáraly břicha oblaků
déšť ustal zničení turisté můj malý
strojek v mozku pracuje v taktu
velkého impéria něco je venku
tam kde začíná jiný život bez ozvěny
vykopávek svět kolem mne se rozevřel jako jaro
uprostřed starého kontinentu pohlednice z Kolumbie
mě opět upozornila že existuje ještě jiný svět
ještě jsem nezapálil tibetskou bankovku z nového světa ne
neznám habsburský mýt proč se ptáš
jsem pětadvacátá generace zpoza Karpat
ještě před sto lety žili moji předci ve stejném pokoji
spolu s prasaty a ostatními zvířaty dnes však hrdě
chodíme po ulicích a létáme v ocelových ptácích

Gregor Podlogar se narodil roku 1974 v Lublani ve Slovinsku. Vystudoval filozofii na lublaňské Filozofické fakultě, nyní píše knižní recenze pro časopis Literatura, knižní přílohu Čitalnica a prezentaci filozofických a knižních novinek pro Radio Slovenija. Jeho básně byly vydány ve všech významnějších slovinských a některých cizích literárních časopisech, knižní debut Naselitve (Osídlení) vyšel roku 1997 v nakladatelství Aleph. Roku 2000 vyšla ve stejném nakladatelství jeho druhá sbírka básní pod názvem Vrtoglavica zanosa (Opojení extáze), o rok později vydal v nakladatelství Šerpa spolu s básníkem Primožem Čučnikem a malířem Žigou Karižem knihu o New Yorku pod názvem Oda na manhatanski aveniji. Na svých čteních vystupoval s různými hudebními doprovody, poslední dobou především se současnou elektronickou hudbou. Část takových vystoupení je zaznamenána na dvou CD, na pirátském Zmajevo oko (Dračí oko) 2001 a na regulérní kompilaci více básníků Košček hrupa in ščepec soli (Kousek hluku a špetka soli) 2003. Žije a pracuje v Lublani.